aktualizováno: 05.03.2015 22:19:53
chovatelská stanice ŠŤASTNÝ TCHOŘÍK
|
O naší stanici
Jak to všechno začalo?
Začalo to tak, že panička hledala zvířátko nenáročné, ale mazlicí a akční. Chtěla malého pejska, ale neměla by čas na venčení a procházky s ním, tak přemýšlela o kočičce, ale protože naše Danuška je chronický lovec koček, nemohla si číču pořídit, občas totiž máme Danušku tady na bytě. Pak její kamarádka přišla s nápadem jménem "fretka". Panička koukala na internetu na obrázky, četla, ptala se na fóru a zjistila, že freťulka je naprosto ideální a skvělé zvířátko a už se nemohla dočkat jara, až budou malá freťátka a ona si jedno přiveze. Jednoho dne se jí ozvala jedna slečna z fóra, že má ihned k odběru tchořovitého chlapečka a tak panička za dva dni uháněla do Prahy pro prvního freťáčka Umaie. Ten však záhy onemocněl a za týden přes veškerou péči paničky a veterináře, zemřel :o( Panička to tedy zavolala chovatelce a ta jí zamluvila freťátko u jiné své kamarádky a za další týden se panička uháněla podívat do Prahy na třítýdenní miminko. Byl jsem to já - Píďa. Když mě držela v ruce, věděl jsem, že chci zrovna tuhle paničku za náhradní maminku. A ona věděla, že jsem já ten pravý a ani jí nevadilo, že nemám barvu tchoříka, ale harlekýnka. Za další tři týdny jsem byl odvezen do Plzně jako malé drzé a ukousané fretě. Panička byla tak 14 dní nešťastná, protože měla ode mě ruce jako cedník, ale během chvilky mě vymazlila. Když mě byly 4 měsíce, vzala si panička na hlídání dvě freťulky Paige a Giu svojí kamarádky a najednou viděla, jak bych chtěl společnost, jak si najednou dokážu hrát a jak je doma ještě živěji. A tak jsme začali uvažovat o kamarádce. Za měsíc na to se narodila malá šampaňka, která ale do tří dnů po porodu uhynula a jiná šampaňská slečna bohužel k mání nebyla. A tak si panička zamluvila tchořovitou holčičku a na konci září jsme uháněli spolu do Prahy pro maličkou Babulku. Cestou jsme se stihli ještě nechat načipovat na veterině a pak jsme jeli domů. Já paničce v batůžku a Babulka v přepravce. To abych jí nezalehl. Doma jsem byl z ní dost zklamaný, protože si se mnou nechtěla vůbec hrát, bylo to uječené malé fretě, které mi hledalo cecíky na bříšku, které jsem tam vůbec neměl. Vyhazoval jsem jí z pelíšku, ale ona pořád lezla za mnou. Babulka vyrostla a stala se z ní skvělá parťačka na hry :o) O rok později k nám znenadání přibyl Oghí. Po jeho půlročním přebývání všude možně a ve všem možném se ocitl u nás, kde dostal novou velkou klec, svoje mističky a dobrý papání. Byl nevyrovnaný, ale hodný. Babulka ho šikanovala, ale Oghísek to bral jako hru, je to takovej náš ťunťa. Já byl v té době v říji, Oghího jsem nenáviděl, nestrpěl jsem ho volně běhat po bytě a rval jsem ho do krve. Kvůli tomu mě panička po čtyřech hrozných měsících, kdy nás pouštěla zvlášť, objednala na kastraci. Plánovala mi dvě krycí sezony, měl jsem díky Oghímu jen jednu, ale i tak jsem stihl splodit nádherné potomky a tak to paničce ani nebylo líto. V lednu jsem tedy přišel o své mužství a stal se ze mě voňavý a ještě mazlivější freťáček. Zároveň se ale ze mě stala malá nudlička a paničce je děsně líto, že už nemá toho svýho velikýho medvídka.. Pak měla Babulka miminko Coffeeho a paničky kamarádka měla doma taky fretí miminka a v tom vrhu byla naše malá zlobivá Gapička. Paničku okouzlila a když jí odřekla zájemkyně, ihned po ní šáhla a vzala si jí k nám do smečky. Gapča je vlastně moje vnučka, po synkovi Badžíkovi. Rok na to měla Gapča miminka, čtyři krásné tchořovité holčičky a ze mě se rázem stal pradědeček. Holčičky odrostly a nám přibyla do smečky další holčička. Byli jsme tedy stav dva kluci a tři holky. Co na tom, že panička říkala, jak už další fretku nechce, že máme vyrovnaný stav. Ta malá šampaňská uličnice jí prostě dostala a tak když odřekl zájemce, neváhala a přinesla jí k nám domů. Konečně si panička vysnila na třetí pokus tu šampaňskou slečnu, po které od začátku toužila. O to je z ní ještě víc unešená, protože je to pandička s ponožkami a bílými kroužky na ocásku. Je skvělá a hravá, pořádnej raubíř, jakým fretka má být. Na Vánoce se naše fretka zmenšila o dvě freťulky. Babulka ochrnula a nezvládla léčbu a já o týden později podlehl svému nádoru na ledvině. Panička ale chce krýt Gapču a nechat si miminko, aby stále měla mojí úžasnou a vznešenou krev a po Trisce si chce taktéž nechat miminko. Říká se, že dvě fretky jsou dvojnásobná starost, ale čtyřnásobná radost. Kolikanásobnou radostí tedy jsme doma?? Nenahraditelnou a úžasnou, každý jsme něčím jedinečný a na každém z nás panička něco miluje, ale i tak každý dostaneme občas výchovnou na zadek.. Proč chovatelská stanice? Panička má Danušku s průkazem původu a tak pátrala, zda fretky také nemají nějaké takové určení původu. Díky známostem, které navázala a kamarádství s fretkaři, se dozvěděla, že Slovenský klub chovatelov fretiek vydává tzv. Záznamy o původu, které sice nemají takovou váhu jako Průkazy původu u psů nebo koček, ale alespoň napomáhají k určení předků a snaží se zabránit příbuzenské plemenitbě. A tak se panička stala členem stejně bláznivých lidiček a zaregitrovala si chovatelskou stanici Šťastný tchořík. Proč "Šťastný tchořík"? Protože panička chtěla něco českého a hezkého. Snaží se, abychom byli šťastné freťulky a protože nám občas říká tchoříci, tak proto Šťastný tchořík. Jak u nás bydlí fretky? Kde si hrajeme? Bydlíme v bytě u náměstí ve 4+1, kde máme k dispozici celý jeden pokojík, udělaný jako naší hernu. Nikam jinam nesmíme, holky jsou prostě šmejdilky a panička se bojí, aby nezalezly někam, kam nemají.. V pokojíku máme malé hračkářství, dvě roury od koberce, jednu igelitovou, kterou nám panička vždy natahuje a uzluje a my v ní pak běháme a skotačíme. Také tam máme salátovou mísu plnou hraček, nejlépe balonků s rolničkou. A to je pak švanda, když nám je panička hází po pokojíku a my nevíme, na který dřív skákat. Páníčci mají stojánek na noviny a do toho si odkládají letáky a jiný sběr a nás děsně baví jim to pořád rozhazovat a tahat po pokoji. Jo umíme prostě udělat dobrý bordýlek. Máme úžasnou šustící rouru z Ikei a taky prázdný odpadkový koš jen tak na hraní. Do toho lezeme děsně rádi. Také nás děsně baví smetáček a lopatka. Dříve ve starém bytě se nám moc líbila lednička, občas tam pro nás měla panička nějaké mlsky :) Máme třeba domeček z Ikei plný plyšových zvířátek. Ty nás pořád baví tahat do gauče a paničce je schovávat, ona je vždycky vyndá ven, dá je zpět do domečku a my je tam můžeme zatáhnout znova. Vlastně panička ani nemá tušení, co všechno se v gauči skrývá za poklady :) Pak tam máme zavěšenou síťku, také z Ikei a ta se líbí nejvíce Píďovi. Občas do ní chodí usínat. kluci s balonkoma:    Babul a Oghí v rourách a na třetí fotce binec na chodbě jako pomsta za koupání :)    Kde spíme? Máme svůj samostatný pokoj a v něm velikou dvoupatrovou klec. Milujeme na spaní vše, co visí a tak máme v klecích zavěšené utěrky ve kterých spíme. A protože nemá Píďa občas náladu spát s ostatními v jednom pelíšku, máme ještě mikiny a ručníky položené jen tak v kleci, do kterých se dokážeme zavrtat tak, že nás není vidět. Vybavení klece je prosté, protože v nich jenom spíme, kakáme a papáme, máme v nich jenom pelíšky, záchodek, misky a napáječky.    Jak o nás pečují? Protože milujeme všichni vitamínové pasty, máme jich doma hojnost. Maltsoft, sýrovou a juniorku s vápníkem, všechny nám chutnají. Také dostáváme pamlsky pro kočičky, jako třeba schnurries, a jiné bonbonky a pralinky. Máme moc rádi i zeleninu a ovoce, nejradši papriky a okurky. Občas nám panička dá kapsičku, ale opravdu jenom výjimečně, protože nepapáme syrové ani vařené maso, tak abychom měli trošku změnu. Jako hlavní papání dostáváme granulky. Dříve jsme dostávali Royal Canin, Nutram a Brit pro koťátka, pak také Vitakraft pro fretky a teď nám panička dává Acanu pro koťátka. Moc nám chutná, nebo spíš když jí přinesla, tak jsme byli schopní se po ní utlouci. Nejhorší kapitolou je koupání. Píďa vždycky dělá do vany bobky, což se paničce nelíbí, ale on ze sebe vždycky něco vymáčkne. Babulka se tak často oklepává, že je těžké ji namydlit a Oghí se snaží z vany vyskočit ven. Když nás panička vytře, otíráme si kožíšky o koberce, asi abychom chytli zase hned svůj pach. A také se za to mstíme, děláme paničce pořádný binec na chodbě, viz výše :) Jo a panička s námi chodí na procházky. Píďa s Gapčou procházky milujou, ale procházka s Babulkou a Oghím spočívá spíše v tom, že si panička stoupne na trávník a my běháme kolem ní. Oghí stejně po chvilce šplhá po paničce do tašky a když se panička nedá, tak usne na trávníku. Babul zase nemá ráda betonové chodníky a odmítá po nich chodit a vůbec - chodí jenom tam, kam chce ona. Ale jinak to skoro každodenní provětrání máme rádi, žvlášť pokud s námi jdou i jiní fretíci.    Koupání:    Na procházkách:    |
